Nová designová kůže Paříže

Po staletí se Paříž znovu a znovu vynalézá jako centrum současného umění. Je kulturním měřítkem po celém světě, a to ze všech možných úhlů: hudba, tanec, literatura, starožitnosti i každý myslitelný tvůrčí obor.

Ve světě designu už dlouho zkoumám a na vlastní kůži prožívám proměnu od 20. ke 21. století. Zatímco ústřední role Milána je nezpochybnitelná a Brusel, Londýn i Kodaň se jasně etablovaly jako designová města, francouzská metropole si své místo nárokuje stále důrazněji. Dokládá to vznik takzvaného „Collectible Design“ na veletrhu Art Paris v Grand Palais, úspěch londýnského PAD v Jardin des Tuileries i nedávný vzestup Matter and Shape.

Především však tento posun v posledních letech vyznačil Paris Design Week, pořádaný odjakživa pod záštitou veletrhu Maison & Objet s třicetiletou historií.

    „V Maison & Objet jsme Paris Design Week vymysleli a spustili jako přirozené rozšíření veletrhu. Je to dialog mezi designem, řemeslem a architekturou na jedné straně a dědictvím a městem na straně druhé,“

    zdůrazňuje Paula Baulde, marketingová ředitelka Maison & Objet – Paris Design Week.

V posledních ročnících PDW jsem sledovala, jak se rodí nový modernismus soustředěný na přírodní formy a jejich spojení se smysly. Hnutí, které chce probudit smysly v nové éře lidské niternosti.

Tato pařížská proměna není náhodná: odpovídá na celosvětovou potřebu znovu se spojit s hmatatelným. Paříž se tak staví do role epicentra vědomého a udržitelného luxusu, kde tvůrci spojují historické řemeslo s avantgardní, inovativní vizí.

                         Moje cesta do srdce Paříže skrze design a architekturu
 

Procházím tři historická místa, která jsem díky současnému designu mohla vidět v novém světle. Architektura, design a dědictví se tu proplétají a oživují je instalace, jež nás zvou ke vstupu do prostoru a dávají mu novou symboliku.

                                                             Vítězný oblouk
Jérémy Pradier-Jeauneau, kurátor designu a architektury, vytvořil na Vítězném oblouku imerzivní zážitek zahrnující jak interiér, tak terasu této proslulé památky a národního symbolu. Centre des Monuments Nationaux se opřelo o kurátorův svébytný pohled při instalaci a výstavě „La Tempête“: interaktivní tvůrčí bouři, která budovu vykládá současným jazykem a proměňuje její historické prostory ve světlo introspektivního vesmíru. Zážitek proplétá abstraktní sochy, instalace, zvukové krajiny a vůně v hmotném dialogu mezi sklem, keramikou a textilem, přičemž každý kus vznikl ve spolupráci s výjimečnými řemeslníky a designéry.

Bastila
„La Re-prise de la Bastille“ je název instalace, kterou vytvořili architekti a designéři Claire Renard a Jean-Sébastien Blanc ze Studia 5.5. Tato monumentální instalace obklopuje sloup 196 vlajkami ušitými z obnošeného oblečení. Nese poselství závazku k udržitelnosti skrze recyklaci a výzvu k multikulturalitě a společenské shodě. Claire Renard a Jean-Sébastien Blanc mají bohaté zkušenosti s přehodnocováním současného designu a hlásí se k manifestu zaměřenému na kolektivní tvůrčí procesy a poselství společenského pokroku.
  Dům-muzeum Victora Huga
Měla jsem příležitost hovořit s interiérovým designérem a keramikem Lucasem Huilletem a s historikem parfémů a uměleckým ředitelem Alexandrem Helwanim, kteří představili Anankè, imerzivní čichovou instalaci na vnitřním nádvoří Maison de Victor Hugo na Place des Vosges.
Ústředním bodem instalace byl monumentální menhir. Designéři jej proměnili v majestátní kadidelnici, z níž stoupal kouř provoněný vůní podle vzoru neolitického kadidla. „Projekt se inspiruje slavným dílem Chrám Matky Boží v Paříži a zkoumá vztah mezi architekturou, psaním a pamětí prostřednictvím sochařských objektů a vůní vytvořených ve spolupráci s parfumérkou Nathalie Lorson,“ vysvětluje Huillet.
 

                                                             Nové tvůrčí obzory

Pokračuji ve své intenzivní procházce novým pařížským designem a kreslím mapu nových tvůrčích pohledů a cest. Kromě historických míst otevřených speciálně pro PDW a mezi stovkami výstav a prezentací v galeriích, muzeích, nadacích a showroomech si zvláštní zmínku zaslouží kolosální květinová instalace — složená z postelí a dalšího nábytku — umístěná v Grand Palais a vytvořená studiem Uchronia. V Hôtel de Rohan nainstaloval Pierre Renart sochařskou dřevěnou lavici na vnější fasádu. A v Hôtel de Sully nám nábytek irského designéra Josepha Walshe umožňuje najít mezi všemi třemi společnou nit: organické, plynulé formy, které se v novém modernismu a tvůrčím humanismu přímo napojují na přírodu.

Můj závěr je jasný: Paříž se skutečně otevírá tomu, aby byl obývaný prostor prožíván jako emocionální útočiště, a upevňuje své postavení nejen výkladní skříně budoucích trendů, ale i městské esence, která definuje nový tvůrčí humanismus a širší obzory.